Třicetiletá válka v Pardubicích
Město, které již dávno jen vzpomínalo na zašlou slávu Pernštejnů z první poloviny 16. století dostalo za třicetileté války další těžké rány, ze kterých se nemohlo dloho vzpamatovat. První léta války seměstu úspěšně vyhýbali. Pardubičtí občané podpořili roku 1618 pražskou defenestraci a právě pardubický forštmistr Ehrenfried Barbisberg z Berbersbergu spolu s Albrechtem Smiřickým vyhodil písaře Fabricia z oken pražského hradu.
Jako i v jiných městech, prošli i Pardubicemi několikrát různá vojska. Ale všechny spíše přinášely městu zkázu, neboť městská pokladna byla již brzy po zahájení války prázdná, aby se zaplatilo výpalné a výživné vojáků. Sami vojáci pluků zde nadělali mnoho nedobrého. Tak například, když v létě 1622 „hostily“ Pardubice saské vojsko, vojáci se vykoupali ve Strúze a poté běhali nazí po městě, čímž způsobili velkou ránu pro místní morální měšťáky. Projevila se také nastupující protireformace a roku 1625 byly všichni obyvatelé nuceni z rozkazu zámeckého hejtmana Kašpara Cellera z Rožmitálu přestoupit na křesťanskou víru. to způsobilo odliv nekatolíků, kteří tvořili velkou část z drobné inteligence.
Zaznamenání hodné jsou také pobyty Albrechta z Valdštejna v listopadu 1631 a císaře Ferdinanda 7. července 1633.
To se však již přiblížila nejtěžší doba Pardubic během války. První pobyt Švédu v červnu 1639 skončil pouhým čtrnáctidenním pobytem, když vojsko plukovníka Bannera se rozložilo na Zeleném předměstí. O čtyři roky později však se město ubránilo s pomocí císařských vojsk generála Galluse.
Nejtěžší útok ovšem nastal v říjnu roku 1645. 24. října přišel od Chrudimi se svým plukem o síle asi 6000 mužů švédský generál Torstesson. Utábořil se „Na Vystrkově“ (dnešní kostel Sedmibolestné Panny Marie - tzv. Kostelíček). Nad ránem začal útok na město. Téměř celé dopoledne se generál pokoušel město dobýt, ale narážel nejen na tuhý odpor císařské posádky, ale i samotných měšťanů. Celé dopoledně dopadaly na město další dělové koule, pustošily domy a dávali vzniknout požárům.
Nakonec generál odtáhl z města a na cestě do Hradce Králové dobyl a vypálil Kunětickou horu.
desáté: Nadto nade všechno, v letu pominulém 1645 dene 24. octobr, předtím nežli armáda švédská k městu přitáhla, dal pan commendant pardubský všechny stodoly naše obilím naplněné, k tomu oboje předměstí a v nich domův sousedských 85, mlejnů 6, sladovnu i s obilím a slady, špitál se zvonicí a zvony při kostele sv. Jana, bran a věží několik zapáliti a tím spusobem přístup nepříteli k pevnosti odníti, což jsme my milerádi k službě V . C. Mil. 0Iysoce Ctěné Milosti, pozn.} a pro zachování pevnosti podnikli
jedenácté: Když na druhý den 25. octobr. nepřítel s celou armádou a s kusy (děly, pozn.) k městu přitáhl, na město i zámek V.M. C. časem nočním za celých 7 hodin kulemi rozpálenými a granáty vohnivými házel, tím spůsobem celé město (senem i jinou 'uráží vojenskou naplněné) s rathausem (radnice, pozn.), orlojem, přitom klášter blahoslavené panny Marje s věží, mlejn obecní, pivovary 3 s nemalým počtem obilí sutého v slamách, ohněm skazil, takže toliko v celém městě málo něco domu chatrnějších a kostel farní před ohněm zachován jest. Ta pak škoda v městě; na obojím předměstí učiněná do sumy 300000 R (rýnských, pozn.) šacovati se muže: v kteréžto ouzkosti a prudkém ohni když město nad námi a předměstí vukol nás ohněm hořelo, my předce na postech a v šancích (zákopy, pozn.) vedle soldátuv ustavičně se zbraní jsme stáli, outoku nepřátelského čekati a jemu až do nejvyžšího přemožení Oakž jsme se společně všickni prohlásili a zavázali) odpfrati hotovi byli a netotiko manželky a dítky naše, ale i všeckno jměnl pro zachování věrnosti V. C. M. Jsme opustili
dvanácté: Když jsme my s zbranI na postech a v šancích osobně trvali, zatím rejtharstvo a jiná hluza vojenská v tom ohni domy naše plundrovali, nábytek po ohni pozůstalý mocně brali a tak nás o všecko dočista pfipravíli, jakžV C.M. z těchto hodno věrných attestati Littera D.E.F.nejmílostivěji vyrozuměti ráčí.
tfinácté : Po spálení gruntův, co kamení a zdí pozůstalo, to na obojím pfedměstf od soldatesky do ostatka rozkopáno a roztlučeno a s zemí srovnáno, štepí pak po zahradách všudy vůkol města posekáno jest i ještě až posavad pro vyzdvižení šancův se bolí a rozkopává, z kterýchžto gruntův mnozí chudí sirotci a vdovy po vytištění odtud a zbaveni své dědické spravedlnosti, kterouž tu vyplacenou jměli, s nemalým Ikaním a pláčem pryč odcházejí, nebo pro veliký počet dragounův v městě ležících v ohradě města spáleného žádného místa k bytu míti nemohou: A sotva proti ptedešlému spusobu nyní ttetí díl obyvatelům toliko v zavfetí toho spáleného městě sezdržuje.
(Popis škod, způsobených Pardubicím při obléhaní města roku 1645, kopiář „Všelijací přípisové...“, Okresní archív Pardubice)
Klidu nedostali totiž pardubičtí občané ani po odchodu generála Torstessona. Na předměstích byly vystavěny šance (obranné příkopy), To způsobilo již zmíněné bourání předměstí a další vrlké škody. Toto stavění se později ukázalo jako zbytečné, protože konec války 0Iestfálský mír - 1648} se již nezadržitelně blížil.