Je podle Vás správné, že se olympiáda koná v Rusku, v zemi, která se chová v rozporu s olympijskou chartou?

15.03.2016 19:25

Olympijské hry bohužel již dávno ztratily mnohé ze svých starořeckých ideálů (a i ty byly v novodobých dějinách značně idealizovány). Navíc se do hry logicky dostala komerce a v olympijském hnutí se točí neskutečné peníze. Proto je také pořadatelství olympijských her přidělováno těm zemím, respektive místům, které jsou schopny a ochotny vydat na hry značné množství prostředků, a to i těch, které potom mohou scházet v dané zemi i v jiných odvětvích. A bez možného ohledu na olympijskou chartu.

Pro Rusko jsou olympijské hry jedním z dalších symbolů, kterými si potvrzují svůj návrat mezi světovou politickou a ekonomickou špičku. Z našeho hlediska a v kontextu již téměř zapomenutých českých debat o olympiádě v Praze je sice zvláštní vydávat gigantické sumy na podobnou spektakulární akci, zvláště pokud známe ruskou realitu za její nablýskanou fasádou. Ruští politici, ale i pro řada běžných lidí jsou však i celkem upřímně naplněni pocitem hrdosti, že se jim něco takového povedlo (navzdory a natruc všem posměváčkům). Navíc olympijské hry již úspěšně absolvoval Peking, tedy země, se kterou je Rusko v těsných vztazích (ne vždy pozitivních, ale také nijak negativních) a představa, že Peking se podobné slávy dožil a některé z ruských měst nikoliv, by mohla ruským sebevědomým dost otřást.

Ruští politici a Vladimir Putin osobně prostě chtěl ukázat světu Rusko jako moderní a současné. Stůj co stůj, i za cenu nejvyšších obětí a i za cenu jisté tolerance k porušování jinak problematických zákonů přijatých v poslední době v zemi. Ruský prezident Putin si navíc může na Západě napravit svou pověst na jedné straně lehce směšné figury pózující v nejrůznějších machistických či vůdcovských podobách nebo nebo na straně druhé jako autoritářský či diktátorský vládce.

A jestli to bylo od představitelů Mezinárodního olympijského výboru správné rozhodnutí? Pokud se na to podíváme jejich očima, tak proč ne? Tito lidé často nevidí za fasády podobných režimů, někdy nemohou, někdy nechtějí. Mnozí z těchto lidí sedí na svých místech, protože znají správné lidi na správných místech, protože jim jde (v tom lepším případě) o sport, nikoliv o politiku (všimněte si, jak se Rusko celkem logicky snaží vystavit na odiv apolitičnost her), protože jsou, nedělejme si iluze, vědomě či nevědomě uplacení. A můžeme najít i řadu dalších důvodů. Že se některé skutečnosti zjistily či některé zákony vznikly až po přidělení organizátorství Rusku? Těžko si představit, že Mezinárodní olympijský výbor bude revidovat své rozhodnutí na základě utužení nějakého režimu. Musíme to brát pragmaticky. Ostatně, kdo jiný by se olympiády v krátké době ujal?

Olympijské hry prostě odrážejí podstatu (nejen) současné politiky, ať se nám to líbí nebo ne. Bohatství není doménou pouze vyspělých demokratických zemí, naopak nové země, které mají možná deficit demokracie v našem pojetí, mají často mnohem větší politickou vůli a tah prosadit svou kandidaturu. Tyto země se nemusejí se potýkat z řadou odpůrců a představitelů alternativních názorů a ve výsledku jsou čitelnější i, jinak řečeno, efektivnější při lobbování u olympijského výboru. S tím, jak roste veřejný odpor proti kandidatuře a rozmělňuje se veřejná debata na toto téma v zemích s otevřenější diskusí, výrazně rostou šance kandidátů, jejichž země mají podobné problémy jako Rusko. Mimochodem, mezi žhavé kandidáty na uspořádání zimních olympijských her v roce 2022 je kromě čínského Pekingu také kazašská Almata, zatímco například v Oslu se vedou velké debaty o tom, zda má podobný mamutí podnik smysl, a zatímco o možnostech ukrajinského L'vivu, ale i o polského Krakowa ve spolupráci se Slovenskem bude většina členů olympijského výboru z různých důvodů značně pochybovat.

Závěrem lze tedy říci, že je určitě krásné mít ideály a přibližovat se k nim. Je jistě krásné tyto ideály i smysluplně prosazovat (a já budu mezi prvními, kdo se rád přidá). Bohužel svět, který přijímá řešení, se řídí mnohem pragmatičtějšími a (pro někoho) přízemnějšími pravidly.

Slavomír Horák

Institut mezinárodních studií FSV UK