Historie Pardubic

15.02.2011 17:15

První písemná zmínka v okrese je dochována z roku 1086, hlásící se k založení benediktinského kláštera v Opatovicích nad Labem. O městě v Pardubicích se prvně zmiňuje bula papeže Bonifáce VIII. z roku 1295, kterou vzal pod svou ochranu klášter cyriaků. O necelých 50 let, kolem roku 1340, bylo sídlo povýšeno zásluhou pozdějšího prvního arcibiskupa Arnošta z Pardubic na město. Spolu se svým otcem Arnoštem z Hostýně založili rod pánů z Pardubic a město po nich převzalo svůj znak - přední polovinu koně se zlatou uzdou na červeném štítu. Po smrti Arnošta z Pardubic (1364) převzal město do správy jeho bratr Vilém z Pardubic spolu se synem Smilem Flaškou z Pardubic, který byl známým českým básníkem a satirikem, jehož nejznámější skladbou je satira na poměry v Čechách - Nová Rada. Nejen pro ni musel město přenechat a král Václav IV. jej daroval svému oblíbenci Hanušovi z Milheimu. Ten nechal v Praze vystavět Betlémskou kapli, proslavené kázáními Mistra Jana Huse. Na počátku husitských válek se o Pardubicko rozdělili dva významní činitelé husitských vojsk - Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad, otec pozdějšího „husitského krále“ Jiříka z Poděbrad. Podle některých pověstí se dokonce říká, že budoucí král se zde narodil. Vlastníkem panství se sídlem na Kunětické hoře byl pan Diviš Bořek z Miletínka, jeden z husitských hejtmanů.

Roku 1491 koupil zadlužené město Pardubice od synů Jiříka z Poděbrad jeden z nejmocnějších pánů v Čechách - pan Vilém z Pernštejna. Z Pardubic vybudoval své sídelní město. Velmi mu k tomu pomohl požár města. Byl také jeden z prvních šlechticů, který založil na svém panství tzv. „režijní hospodářství“ v podobě asi 230 rybníků. Panství se stalo jednou ze dvou hlavních rybníkářských oblastí v Čechách. Zbytky tohoto velkého díla je možné ještě pozorovat v podobě tzv. Opatovického kanálu. V jeho tradici pokračoval i syn Vojtěch (1521-1534), který je jediný z rodu Pernštejnů pohřben v rodinné hrobce v Pardubicích, v kostele sv. Bartoloměje.

Nádherná výstavba, zejména po druhém požáru roku 1538, kdy městu vládl vnuk Viléma pan Jan z Pernštejna řečeného Bohatý (1534-38), dala vzniknout přísloví „skví se jako Pardubice“. Ovšem již roku 1560 se poslední Pernštejn v Pardubicích - Jaroslav - zadlužil náboženskými spory natolik, že musel město prodat královské koruně, a tím začal postupný úpadek města na pouhé provinční městečko.

V 17. a 18. století jej postihly válečné pohromy - nejprve třicetiletá válka a obléhání Švédy s následným vypálením města, o sto let později dvojí pobyt pruských vojsk. Ve druhé polovině město sužovaly hladomory a nevolnické povstání roku 1775.

Naděje pro Pardubicko svitla až v 1. polovině 19. století, kdy byla vybudována základní síť silnic a roku 1845 definitivně přilákala podnikatele stavba železnice z Olomouce do Prahy. Nastal velký rozvoj průmyslu, vznikly továrny jako lihovar, pivovar, továrny mlýnských strojů Prokop. Význam se zvýšil po stavbě odbočných tratí do Hradce Králové, Josefova a dále do Liberce (1851) a na jih směrem do Havlíčkova Brodu (1871).

Došlo také k rozvoji společenského, kulturního a sportovního života. Roku 1874 se konal na základě dřívějších parforsních honů první překážkový koňský dostih, dnes známý pod názvem Velká Pardubická. Roku 1910 uskutečnil ing. Jan Kašpar první let v Čechách právě z Pardubic, rozvinula se také cyklistika, atletika, aktivní byl i místní Sokol. Z kulturní oblasti jmenujme alespoň založení ochotnického spolku, smíšeného sboru Perštýn a roku 1909 slavnostní otevření divadla.

První světová válka znamenala pro město velkou ránu, protože zde byl vybudován vojenský lazaret. Ke konci války došlo k několika přestřelkám mezi rakouským vojskem a vyhladovělými obyvateli.

Po válce nastal další rozmach průmyslu - vznikly další továrny jako Telegrafia (dnes Tesla) a Synthesia. Lesku mu dodala Všeobecná sportovní výstava roku 1931, při které byly provedeny úpravy centru města.

Pro svou výhodnou polohu blízko Prahy se za druhé světové války stalo jedním z center odboje. Působila zde skupina SILVER A, v čele s poručíkem Alfrédem Bartošem, který se mj. podílel i na přípravě atentátu na R. Heydricha. Po jeho uskutečnění byla na Zámečku u Pardubic zřízeno popraviště a zahynulo zde několik desítek lidí z Pardubic a okolí, účastníků odboje ale i vypálené obce Ležáky. Roku 1944 město silně poškodily tři nálety spojeneckých armád, které byly určeny rafinérii olejů Fanto, nádraží a letišti, při kterých bylo zabito více jak 250 lidí a zničeno mnoho civilních budov. Osvobození přišlo 10. května 1945 s příchodem armády IV. ukrajinského frontu gen. Jeremenka.

Výstavba v 50. letech přispěla k rychlé poválečné obnově a dalšímu rozvoji - město se stalo sídlem Vysoké školy chemicko-technologické a Pedagogického institutu. Když v roce 1960 došlo k reformě krajského zřízení, staly se Pardubice opět okresním městem a většina výstavby se soustředila do krajského města Hradec Králové.

Po roce 1989 došlo ke zrušení krajů a průmyslové město dostalo spolu se svobodnými podmínkami k podnikání mohutný impuls. Byla vybudována volná obchodní zóna, zřízeno mezinárodní civilní letiště, město je napojeno na významné železniční a do budoucna i silniční sítě republiky a připravuje se výstavba koncového přístavu na Labi.

Velká pozornost se věnuje i historickému jádru. Roku 1998 byla dokončena oprava zámku a bude snad opět možné vzkřísit více jak 450 let staré pořekadlo „skví se jako Pardubice“.