Chornabudži

07.04.2019 21:02

Historie města a především hradu je velmi spletitá. Není vyloučeno, že na tomto místě stávalo město ještě do 5. století, kdy máme první zmínku o tomto místě. Nazýval se možná rovněž Kambečovani, ačkoliv tento název se používal možná i pro další místa v království. Král Vachtang Gorgasali po stavbě katedrály Sveti Cchoveli jmenoval řadu biskupů v regionech, mezi nimi i biskupa Chornabudžského. V Kronice o životě Vachtang Gorgasaliho se rovněž píše, že král přenechal toto město (spolu s lokalitami Čeremi a Nekresi) do rukou svého syna Dačiho (ten byl vychováván na Ujarmě). Na konci 5. století (konkrétně v roce 484) prošla krajinou perská sásanovská vojska a hrad i s městem byly zničeny, ačkoliv to neznamenalo jejich úplnou likvidaci.

Hrad samotný potom pravděpodobně založila královna Tamara na konci 12. století, ačkoliv tento fakt není potvrzen v kronikách. Podle jedné z těchto kronik si královna Tamara jezdila odpočinout na hrad Chornabudži, kam si v letním žáru nechávala dovážet led až z kavkazských hor. Ať již byl ve 12. století zakladatelem kdokoliv, historie místa nebyla ani tentokrát dlouhá, již v roce 1264 hrad opanovala mongolská vojska chána Berkeho. Podle některých odhadů to byla právě tato událost, která vedla k přemístění města i posádky do nově založeného města Sighnaghi. Od 13. století zámek chátral.

Načas jej obnovili Peršané v 17. století jako rezidenci guvernéra Šáha Abbáse Pajkara chána. V roce 1625 však byla pevnost dobyta gruzínským vojskem pod vedením vojevůdce Gerogie Saakadzeho. Podle některých údajů byla pevnost ještě obnovena v 18. století gruzínským králem Irakliem II. (Ereklem II.).

Jeho slávu oživil až příchod ruských vojsk do oblasti, když se pod hradem rozložil ve válce proti Šámilovu státu (do roku 1859) ruský nižněgorodský dragounský pluk. Tábor byl vystavěn na louce pod hradem, což dokládá i několik obrazů tohoto místa z této doby, zejména obraz Grigorije Gagarina (1841) či Michaila Lermontova (1837). V roce 1858 navštívil pevnost i Alexander Dumas a napsal o ní tyto řádky:

Sedli jsme na koně a za dvacet minut projeli čtyři nebo pět vest, které nás dělily od zřícenin carského zámku. Najednou, když jsme objeli jakousi hory, jsme uviděli hrad, který se nad námi velkolepě tyčil. Stál na vrcholku osamělé skály, která se zvedala nad Alazanskou dolinou. Pozadí jí sloužila majestátní hradba kavkazských hor, podél které jsme jeli minulého dne. Nacházeli jsme se výše než základy zámku, jehož vrcholek se zvedal nad námi. Průlomy v jeho zdech byly velkolepé a hrdé, cítili jsme, že tyto díry sloužily jako průchod nejen časem, ale i pro různá povstání.

       

  Lermontov 1837                                                    Gagarin 1841

Přístup:

K pevnosti vede cca 3,5 km dlouhá stezka z Dedoplisckara. Z kruhového objezdu v centru města se vydáte směrem nahoru po třídě Šoty Rustaveliho až k radnici. Před ní uhnete doleva, a půjdete pořád rovně až na třídu 9. dubna, zde nejprve doprava a první ulicí doleva (ul. Tamar Mephe). Odtud stále rovně, přičemž cesta se stáčí mírně doprava (na jedné ze složitějších křižovatek půjdete ulicí doprava, tato nestoupá tak prudce) a poté na rozdvojce doleva. Poté stále rovně, přejdete koleje vlečky do lomu. Polní cesta pokračuje poté cca 2 km lesem a houštím (po dešti může být alespoň v první části hodně bahnitá). Nenechte se zmást, že cesta neustále klesá. V jednom místě stezka zahýbá prudce doprava (lze použít i menší stezku, která před tím odbočuje z cesty mírně doprava) a po dalších cca 200 m se objeví ukazatele směr Chornabudži. Odtud je hrad cca 800 m. Těsně před hradem odbočuje doleva cca 200 m široká cesta vzhůru na vyhlídku s bývalou výletní restaurací.

Zdroje:

http://travelgeorgia.ru/261/

http://www.terageorgia.com/informatsiya/dostoprimechatelnosti/kreposti/

http://dedoflistskaro.blogspot.com/p/blog-page_29.html

http://saunje.ge/index.php?id=1972&option=com_content&lang=ka

 

 

 

Kontakt

Slavomír Horák +420 602 495 454
slavomir.horak [at] post.cz